Listopad 2010

Kapitola 2 - Sam-10°C

29. listopadu 2010 v 15:17 | Mišule |  Mrazení
Stáhli tu holčičku z houpačky na dvorku a vlekli ji do lesa. Ve sněhu po ní zůstávala mělká brázda, stopa vedoucí z jejího světa do mého. Viděl jsem, jak se to seběhlo. A nezarazil jsem to.
Byla to ta nejdelší, nejstudenější zima, jakou jsem pamatoval. Den za dnem pod bledým, nanicovatým sluncem. A ten hlad, hlodavý a spalující hlad, neukojitelný pán. Celý měsíc se nic ani nepohnulo, promrzlá krajina ztuhla do bezbarvé diorámy bez života. Jednoho z nás zastřelili, když se pokoušel ukrást z něčího prahu za domem pár odpadků, a zbytek smečky se pak držel v lesích a nechával se pomalu umořit hladem. Čekali jsme na teplo, na svoje stará těla. Až našli tu malou. Až zaútočili.
Nahrbeně se stáhli kolem ní, vrčeli a chňapali, rvali se o to, kdo zatne zuby do úlovku jako první.
Já to viděl. Viděl jsem, jak se jim nedočkavě zachvívají boky. Viděl jsem, jak škubou jejím tělem sem tam, až pod ní ve sněhu zůstalo vydřené místo. Viděl jsem rudě potřísněné tlamy. A přesto jsem to nezarazil.
Patřil jsem ve smečce k těm nejpřednějším, o to se Beck s Paulem včas postarali, a mohl jsem se beze všeho vklínit mezi ně, ale držel jsem se zpátky a po kotníky ve sněhu se třásl zimou. Z holčičky vycházel pach tepla a života - a ze všeho nejvíc pach člověka. Tak co to s ní je? Proč se nebrání, když je živá?
Cítil jsem její krev, jasnou, hřejivou vůni uprostřed mrtvého, mrazivého světa. Viděl jsem, jak Salem škube hlavou, když na ní trhá šaty, a jak se celý třese. Žaludek se mi stáhl, až to zabolelo - nejedl jsem už celou věčnost. Nejradši bych se protlačil vedle Salema a tvářil se, že necítím její lidství, neslyším její tichounký nářek. Byla tak maličká pod naší dravostí, a smečka se k ní tlačila blíž a blíž, odhodlaná vyměnit její život za ty naše.
Zavrčel jsem, ukázal zuby a vrhl se mezi ně. Salem po mně naprázdno chňapl, ale stál jsem ve smečce výš než on, jakkoli jsem byl mladý a k smrti vyhladovělý. Paul varovně zavrčel, aby podpořil můj nárok.
Stál jsem těsně u ní a ona se dívala nepřítomnýma očima někam vysoko do nekonečného nebe. Možná byla mrtvá. Strčil jsem jí čenich do dlaně, a její vůně, směs cukru, másla a soli, mi připomněla jiný život.
Pak jsem uviděl její oči.
Byla při vědomí. Byla živá.
Dívala se mi do očí děsivě přímým, upřímným pohledem, před kterým se nedalo uhnout.
Ucouvl jsem, stáhl se a znovu se rozklepal. Tentokrát mnou ale necloumal vztek.
Její oči upřené do mých. Její krev na mé tváři.
Trhalo mě to na kusy, uvnitř i zvenčí.
Její život. Můj život.
Smečka se přede mnou ostražitě rozestoupila. Vrčeli na mě, protože jsem už nebyl jedním z nich, cenili zuby nad kořistí. Napadlo mě, že je to ta nejkrásnější dívenka, jakou jsem kdy viděl, drobounký zakrvácený andílek ve sněhu, a oni že ji chtějí zničit.
Já to viděl. Viděl jsem ji tak, jak jsem nikdy dřív nic neviděl.
A zarazil jsem to.

Kapitola 1 – Grace-10°C

29. listopadu 2010 v 15:13 | Mišule |  Mrazení
Vzpomínám si, že jsem ležela ve sněhu, chladnoucí rudá tečka tepla obklopená vlky. Olizovali mě, kousali, poškubávali mnou sem tam, stahovali se blíž a blíž. Chumel jejich těl zakrýval i tu trochu tepla, kterou mohlo slunce nabídnout. Na huňatých krcích se jim třpytila námraza a jejich dech visel v matně neprůhledných obrazcích ve vzduchu kolem. Z jejich srsti jsem cítila pižmo, pach mokrého psa a hořícího listí, příjemný a děsivý zároveň. Kůže mi tála pod jejich jazyky, vlčí zuby mi bez okolků rvaly rukávy, škubaly mě za vlasy, prodíraly se ke klíční kosti, ke krvi pulsující v krční tepně.
Mohla jsem křičet, ale nekřičela jsem. Mohla jsem se bránit, ale nebránila jsem se. Ležela jsem tam a nechala věci plynout, pohled upřený do bílé zimní oblohy, která před mýma očima nabírala šedý odstín.
Jeden z vlků mi vtiskl čenich do dlaně a pak na tvář. Na obličej mi padl jeho stín. Jeho oči se upíraly do mých, zatímco ostatní vlci mnou nepřestávali škubat na všechny strany.
Držela jsem se jeho očí, co nejdéle to šlo. Byly žluté. A takhle zblízka v nich probleskovaly jasné jiskřičky bohatých odstínů zlaté a teplé hnědi. Nechtěla jsem, aby odvrátil pohled, a on ho neodvrátil. Nejradši bych se natáhla a sevřela v prstech srst na jeho krku, ale ruce mi bezvládně ležely zkřížené na prsou, přimrzlé k tělu.
Nedokázala jsem si vybavit, jaké to je cítit teplo.
A pak najednou byl pryč. Zmizel a ostatní vlci se nahrnuli blíž, příliš těsně, k udušení blízko. V prsou jako by se mi něco zatřepetalo.
Nikde ani špetka slunce, ani špetka světla. Umírala jsem. Nedokázala jsem si vybavit, jak vypadá obloha.
Ale neumřela jsem. Ztratila jsem se v moři chladu a pak se probudila do světa hřejivého tepla.
Na tohle si ale vzpomínám: žluté oči.
Myslela jsem, že už je víckrát neuvidím.

Mrazení.Stiefvater Maggie

29. listopadu 2010 v 15:07 | Mišule |  Mrazení
Přeložila
Dominika Křesťanova
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
© Argo, 2010
Shiver
Copyright © 2009 by Maggie Stiefvater. All rights reserved. Published by arrangement with Scholastic Inc., 557 Broadway, New York, NY 10012, USA.
Translation © Dominika Křesťanova, 2010
Jacket art © 2009 by Christopher Stengel
                                           ISBN 978-80-257-0249-9





      

Má oblíbená kniha.

29. listopadu 2010 v 14:58 | Mišule
Má oblíbená kniha?No to teda nevím co vám na to odpovědět.Já mám všechny ráda.Knihy jsou zajímavé samy o sobě.Člověk si nemůže prostě vybrat jednu s přesností.Čtu všelijakou literaturu.KNih jsem přečetla mezi rozhraním  300-400.A všechny se mi líbily.
Příklady:

Stmívání:

Země,můj zadek a další velký kulatý věci. 


Zavržený:náhled obrázku

Poezie:

Máj:

Sníh je tu a zima též!

29. listopadu 2010 v 13:52 | Mišule |  Ostatní.
Lidi,lidi,lidičky.Skvělá zpráva.Už začal padat první sníh.Ráno se vzbudím a venku je zima jako v pytli.Zima je nebezpečná pro řidiče který pospíchají do prácí,vezou děti do školy nebo když jedou do práce.Přemíšlím co sem o ní ještě napsat.Nejspíš:Přeji vám krásný první radovaní ze sněhu v tomto roce.Kdo chce může si na youtube poslechnout písničku od Leoše Mareše-Zima nevím jestli pude tady spustit.

Odkaz:¨

<object><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/Z7jrdy80Df4?version=3"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowScriptAccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/Z7jrdy80Df4?version=3" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true" allowScriptAccess="always" width="640" height="390"></object>

Dárek pro Miss Demii.

29. listopadu 2010 v 11:35 | Mišule
Demi Lovato

Srdce na milion kousků.

29. listopadu 2010 v 11:03 | Mišule
Ráda vás všechny poznávám.Jmenuji se Zoriana Kasisrová.je mi patnáct let.Nevím co vy,ale mám problémy v lásce.To má většina lidí,ale mě se kluci vyhýbají.Já se jí taky pokouším vyhnout,ale někdy to hold nejde co se týče mého krásného neznámého.Je tak krásný jako bů.Závidím holkám co se sním znají osobně.Chystám se přejít na stejnou školu.Stejně jsem tam měla jít.Protože jsem nadměrně chytrá.Tato škola je Obchodní Akademie Jense Vampire Adersona.

Vstup je udělán s brány s mřížemi,dveří y dubového dřeva a nad nimi jsou dva chrliči.Na první pohled toto místo vypadá strašidelně,ale mě se strašně líbí.V uvítacím dopise mám napsáno že mám jít do ředitelny.Tak jdu po chodbě ale nikoho nevidím.Co bych čekala když je devět hodin.Tak jsem tedy došla ke dveřím s černého dřeva a zaklepala jsem.,,Dále."Ozvalo se za dveřmi.,,Co si přejete?",,Dobrý den jsem Zoriana Kasisrová a mám sem nastoupit.",,Ano vím.jaký je důvod vašeho nástupu na naší školu?Ostatní se jí vyhýbají obloukem."No,vlastně mě sem něco do této
školy táhlo.Líbila se mi už od mládí.A to je zaviněno tím že jsem jinačí než ostatní."A čím?Smím se ptát.Jako že nevíte co jste a chtěla
by jste vysvětlit co jste?Jste upírka.",,Jo,ale to je blbost upíři nejsou jsou to jen mýty nebo ne.To mám tomu jako věřit?",,Jo,ale vy jste zvláštní.Mohu se zeptat.Vy jste se narodila?Protože jestli jo tak jste druhá ve svém druhu."Jo,já sem se narodila.Sice sem rychlejší,dokážu se proměnit.

Fórum

28. listopadu 2010 v 15:40 | Mišule

Lidi prosím chtěla bych vědět jakou povídku mám psát.Prosím,poradíte mi o čem?

Napište to sem do kom.


Modrá krev.

24. listopadu 2010 v 14:51 | Mišule |  Modrá krev!

Lissa a Rebec jsou nejlepší kamarádky a k tomu i sestry.To ale ještě neví.Jsou v náhradních rodinách.A jak se to stalo?Jejich matka je padlý anděl a jejich otec ke všemu upír.Mají modrou krev.Lissa vlastní křídla a Rebec neuvěřitelnou rychlost.Chodí do stejný třídy a na stejné předměty.Dozvědí se kdo jsou a kdo jsou jejich rodiče?Na to vám nemohu odpovědět.


Škola katastrofa!

24. listopadu 2010 v 14:42 | Mišule |  Škola to je svině.

Škola ani o ní nechci slyšet.Proč?No,holky začnou s tím že se mi líbí Vašek  z druhý třídy.Včera jsem měla Estetickou výchovu,no a Jakub Panoš začne s tím že se líbím Vaškovi.Kluk co se mi líbil mi pošle vzkaz ve stylu:Ale umím však proto ti dnes píšu, mam se dobře ale chybý mi holka o kterou mam zájem.(Ty to ale nejsi bohužel) .Takže den bl***.Přídu domů a sestra mi zničí bužírku na tužce.No,co si to dovoluje sundat mi bužírku z tužky?Hodně.Pak mytí nadobí a vešení prádla v tý klendře,prostě na naštvání.


Hádka!

22. listopadu 2010 v 11:38 | Mišule |  Sesterské pouto?Ani náhodou!

Jdu se svojí kámoškou a Pavlíniným byvalým na sídliště,když v tom potkáme Pavlínu.No a co se stane Pavlína se chová jak uplný h*****,a Petr jak by smed.No a co já s Kájou?Začali jme je udobřovat.Ty dva se k sobě ještě museli otočit zády a každej jít na druhou stranu.No nic tak to se nám hold nepovedlo Kájo,pravila jsem.Ti dva se začali hádat,Kája se naštvala a začala na ně ječet.Co si to o sobě myslíte.Nemůžete dát s tím vaším nepřátelstvím pokoj?Chováte se jak malí haranti.Já už vás mám plný zuby a odešla domů.


Úvod

22. listopadu 2010 v 11:24 | Mišule |  Sesterské pouto?Ani náhodou!

Jak tato rubrika začala?No já nemám ráda své ségry a oni mě.První kapitola bude mít název Hádka, protože jsme se pohádali se sestrou a jejim bývalím klukem a mojí nej. kámoškou.


Úvod do rubriky Modrá krev!

18. listopadu 2010 v 13:04 | Mišule |  Modrá krev!

Tuto Rubriku jsem napsala jen proto že jsem neměla co děla.

Chtěla bych jí poděkovat všem kdo přídou na můj blog a něco si přečtou.

Když se jdu podívat na blog a vidím že se návštěvnost zvíšila.
Tak jsem ráda a mám z toho radost.Do světa fantazie závítám vždy když mě něco naštve,
když mám radost a nevím jak to vyjádřit,
a nebo když je tak hnusný den,jako dnes.

Píšu jak smutné,tak šťastné povídky,ale to neznamená že jsou šťastný celý,nebo smutný.
Je to něco mezi tim.Takže se dá říc že mix.Poslední dobou vymýšlím básničky,ale radši mám povídky.
Protože mají děj nikdy nevíte co se stane,kdež to u básniček vše máte shrnuto ve verších ve kterých musíte luštit co tím ta dotyčná osoba myslela.
Jaký bude váš život si nikdo nedokáže naplánovat dopředu.Takže nemůžete s jistotou určit že výdete školu,půjdete na gympl atd..Život má mít plynulý průtok.Když si ho plánujete ztrácíte tím akorát čas.



Tato rubrika je o dvou dívkách Lisse a Rebece.Jsou nejlepší kamarádky.Bydlí vedle sebe a mají rádi srandu.Jsou to nejoblíbenější holky ve třídě.Kluci s nimi chtějí randit a holky se s nimi chtěj kamarádit.Jsou prostě oblíbené.Liss už kluka má takže jinýho nehledá.Kdežto Rebec už na kluky nemá náladu.Ale tohle všechno se má změnit.



Prosba.

16. listopadu 2010 v 13:53 | Mišule |  Listina básní.:-)

Je tma,zima je mi,

doufám že se ukáže mezi těmito stromy.

Čekám však nic se neděje,

odchází mi poslední naděje.

Růže už odkvetly,listí spadlo.

Částí je mi už mdlo.

Vypadá to že nepříjde,

Do doby co měsíc nevíde.

Však příde včas,

a zachrání nás.


Tajemství jednorožců.

16. listopadu 2010 v 13:47 | Mišule |  Tajemství jednorožců
Tato jednorázovka má otevřený konec.To kdybi mě ještě něco napadlo tak bych udělala další díl.

Nuda

15. listopadu 2010 v 12:01 | Mišule |  Listina básní.:-)

Nuda to je hrozný děs.

Vedem o ní špatnou zvěst.

Žije s námi je to tak.

Nad námi je černý mrak.


Jason Derulo - Whatcha Say (Video)

14. listopadu 2010 v 13:51 | Mišule
<object width="640" height="390"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/pBI3lc18k8Q&hl=cs_CZ&feature=player_detailpage&version=3"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowScriptAccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/pBI3lc18k8Q&hl=cs_CZ&feature=player_detailpage&version=3" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true" allowScriptAccess="always" width="640" height="390"></embed></object>


Vyhodnocení.

13. listopadu 2010 v 17:16 | Mišule
Vyhodnocení soutěží se bude konat zítra.
Jsem velice zklamaná.ZATÍM SE NEZŮČASTNIL NIKDO.Tak vás prosím,aby jeden jediný z vás napsal odpovědi a poslal mi je na e-mail.Jinak soutěže dělat nebudu.Můžete vyhrát reklamu pro váš blog klidně na měsíc.Včera tady bylo 23 lidí tak se některý z nich mohl zůčastnit,ale ani jediný se NEzůčastnil.

SMUTNÁ

13. listopadu 2010 v 12:33 | Mišule |  Listina básní.:-)

ČERNÁ TMA,

ČERNÝ PLÁŠŤ,

NEUCÍTÍ ANI ZÁŠŤ.

TO JE NOC,

NA MĚ MOC.

NEPŘÍDE MI NA POMOC?