Leden 2011

Konečně spátky a taky užijte si jarní svátky!

31. ledna 2011 v 11:06 | Mišule

Lidi v sobotu jsme dorazili v 14:30 spátky do Lysé nad Labem z Deštné v Orlických horách.Pokovaď vás zajímá jak tam bylo nebo jsem si něco nezlomila tak vám odpovím,bylo tam báječně a nic jsem si já nemehlo nezlomila.Dnes je pondělí 31.1. takže máme vysvědčení.Přeji vám pěkné známky protože kdybych řekla dobré tak by to bylo za 3.A poslední věc přeji vám skvělé pololetní a jarní prázdniny(nám se spojily.No to asi bude vše.


Ještě den.

21. ledna 2011 v 13:44 | Mišule |  Přečtěte si poviné!

Jupí,sláva.Jeden den a zmyzim z domu.Užiju si zábavu.Doufám že vi taky!Vím lezu vám s tím na nervy,ale já se těšim až budu pryč od mých sester.(Někdy dokážou pořádně otravovat)Moje sestra Pavlína má narozeniny den po tom co odjedu takže se vyhnu její nudný oslavě.No,o sportovním soustředění budu psát článek do školního časopisu,ale zveřejním ho i tady.


Hledám spolu-autora.

20. ledna 2011 v 14:44 | Mišule

Rádi píšete povídky?Líbí se vám upíří tématika nebo jiná ze světa nadpřirozených bytostí.Tak mám prácičku přímo pro vás!Co za to?Tapetky na plochu.


Zadejte!(Poviné)

1-email

2-web vašeho blogu(Kdo nemá,nemusí!)

3-o čem píšete

4-Co chcete za tapetu

Možnost dvě udělám vám reklamu na váš blog na týden.

Odpovědi odešlete na email misinkamilda@seznam.cz

+ ukázku povídky

Pod předmětem-Chci být spolu-autor.


Čtu.Doporučuji!

20. ledna 2011 v 14:30 | Mišule

Další díly:

Modrý měsíc-7

Dívka, která byla okouzlená smrtí-8

Obsidiánový motýl-9

Narcis v řetězech-10

Blankytné hříchy-11

Krev na mých rtech-12

Incubus dreams-13

Micah-14

Danse macabre-15

The Harlequin-16

Blood noir-17

Skin trade-18

Flirt-19

Bullet-20

--------------------------------------------------------------------Zatím čtu první díl.Upíři chtějí,aby Anita Blakeová vyřešila vraždy upírů.

Její zaměstnavatelka Nikolaos je krutá.


Chcíp.

20. ledna 2011 v 13:26 | Mišule

Od pátku sem byla nemocná.Teď sem zase ve škole za dva dnya mě čeká lyž.


Návštěvnost

14. ledna 2011 v 14:50 | Mišule

Vítej, stmivanipovidky!


Včera navštívilo Váš blog 15 lidí, nejčtenější články byly:


Uživatelé komentovali tyto tvé články:


Největší rekord bylo 25 lidí za den

Mám ruku v ortéze.

10. ledna 2011 v 12:06 | Mišule

Oznamuji.Tento měsíc tu budu mít málo článku za prvé mám ruku v ortéze(hráli jsme voleball) a za další jedu 22.1 na lyžák.Neobjevim se tady sedm dní od 22.1-29.1.


Annie Sophie 5 kap.mé ob.po.

6. ledna 2011 v 13:25 | Mišule |  Mé oblíbené povídky.
Tak a tohle je malý velký finále. Prosím, neukamenujte mě, že je to jenom tam krátké. Znovu musím podotknout, že jsem to psala dávno a mám připravenou další a mnohem delší kapitolovku a nesčetně jednorázovek, které musím dopsat. Tak co myslíte, že se minule stalo? Vyřeší se teď konečně spory mezi holkami a tatínky?



"Sakra, Jaku, jdi ode mě," zamumlá rozespale Seth.
"Ticho," napomíná Setha Jake. "Vzbudíš holky," šeptá Jake.
"Kde jsou?" vykřiknou najednou.
Táta je na nohou. Zavřu oči. Sakra, tohle se nemělo stát.
"Můžeš mi, Anno Sophio Cullenová, vysvětlit, jak je možný, že ti dva psi jsou v mém domě?" zuří.
"Vysvětlím ti to," řeknu.
"To by bylo možná potřeba!" křičí dál.
"Hele, nic za tím nehledej, máma jenom nechtěla, aby..."
"Cože? Ona o tom ví tvá matka?" Přikývnu. Rozkluše se pryč po louce. Okamžitě ho zastavím svou vizí. Rozešlu to, co se stalo. Není schopný se hýbat, protože je zaslepený mou iluzí.
Rychle mu přehraju včerejšek a taky to, že nic není, jak vypadá. Už jsem u konce a čekám, že se rozběhne pryč tam, kam můj dar už nedosáhne.
Je mi hrozně. Takhle jsem nechtěla, aby to skončilo. Snad mu to máma vysvětlí. Vehnalo mi to slzy do očí. Otočím se a chystám do domu.
"Annie, ty jsi vážně nic...?" Najednou se objeví přede mnou.
"Ne, tati. Nespala jsem s ním, jestli chceš vědět tohle."
"Mluví pravdu," potvrdí to Edward.
"Tati, jak to, žes nám nepřečetl myšlenky hned na začátku?" diví se Renesmé a mně došlo, že celá moje taktika a přání byla stejně vyzrazena našemu čtenáři myslí. Zasměje se tomu.
"Přečetl," odpoví jí strejda Edward. "Nejste náhodou už ty dospělé? I kdybyste udělaly chybu, tak je to vaše věc."
"Mám tě rád, Annie," řekne najednou zase táta a obejme mě.
O 8 měsíců později:
Cítím, jak na mě dopadá sluneční světlo. Otevřu oči. Nádherné ráno. Otočím hlavu a myslím si, že tam jako vždycky bude ležet Seth. Jako bych mohla v našem domě čekat něco jiného. Máma s tátou nám ho nechali a vrátili se do bílého domu. Jako bych mohla v naší ložnici a v naší posteli čekat něco jiného.
Místo něj tam leží dopis.

Annie,
až se probudíš, přijď za mnou na naše místo k řece. Miluju tě,
Seth.

Usměju se, vběhnu do koupelny a jenom lehce se sebou něco udělám. Vezmu si bílé šaty a bosa vyběhnu z domu. Už chci být u něj.
Čeká tam.
"Dobré ráno, beruško," pozdraví mě a obdaruje mě jedním ze svých neodolatelných úsměvů.
Usměju se a rychle ho chci políbit.
"Počkej, počkej..." stopne mě.
"Chci ti něco..." nadechne se. "Podívej, Annie, miluju tě od první chvíle. Chci pro tebe jenom to nejlepší. Já chci, abys byla navždy jenom moje a chtěl bych vědět, jestli to cítíš stejně." Klekl si na koleno, vyndal z kapsy krabičku na šperky a mluvil dál: "Anno Sophio Cullenová, prokážeš mi tu čest, abych se mohl stát tvým mužem? Vezmeš si mě? Chceš se mnou strávit věčnost? Chceš být jednou pro vždy Annie Sophie Clearwaterová?" zeptá se. Nádherně se mi dívá do očí. Nemůžu ani dýchat, natož zareagovat.
"Ano," zašeptám konečně.
"Ano," řeknu více nahlas.
"Ano!" vykřiknu a s radostným smíchem zvedám Setha ze země. Navlékne mi na prst nádherný prstýnek - bílé zlato vykládané kamínky.
Najednou mě chytne v pase a drží ve vzduchu nad sebou.
"Miluju tě," řekne a pomalu mě spouští dolů. Kloužu po jeho horkém těle a konečně jsem v dobré pozici, abych ho mohla políbit.
Po nekonečně dlouhé chvíli si spolu lehneme do trávy a dlouze si hledíme do očí. Naše prsty se propletou.
Najednou uslyšíme kroky.
"Annie! Annie!" ozývá se nadšený hlas z druhého břehu. Vyskočím na nohy.
A v tu ránu mi dojde, co tady Renesmé pohledává. Proč právě teď ruší naší společnou a důležitou chvíli. Proč se mnou potřebuje mluvit. Slova jsou v našem případě zbytečná - rozumíme si i bez nich jako každé jiné sestry. Všimnu si loudajícího Jaka, jak jde pomalu za ní. Je to jasný. Nessie mi to ještě potvrdí.
"Jsem zas - nou - be - ná!" volá přes řeku a mává na mě okroužkovanou rukou.
V tom mě Seth vezme do náručí. Po tvářích se mi začnou koulet slzy. Slzy štěstí. Slzy absolutního štěstí.

Závěr:
Představte si to! Alice vůbec nevěděla, že jsme zasnoubené, dokud jsme to s hrdostí neoznámily rodině. Nevíme proč, ale v téhle situaci nás vůbec neviděla, takže z toho byla smutná, že ji její schopnost zradila. Když si ale uvědomila, že budou hned dvě svatby, které bude moci zařizovat, byla zase k neudržení. Zkrátka pro všechny bylo naše zasnoubení překvapení.
Táta se strejdou to vzali dobře. Dali dokonce Jakovi a Sethovi panáka.
Esmé se rozplakala, Carlisle malinko posmutněl, že mu dospěly vnučky, Emmett řekl, že dokud nebudeme vdané, tak je ještě na vylomeniny čas. Rose a samozřejmě máma začali plánovat oblečení na svatbu a svatby samotné. Ještě taky líbánky a tak dále. No, znáte je a dovedete si to představit.
Ženský si asi myslely, že se k svatbě postavím jako teta Bella. Chyba. Pěkně jsem je sekýrovala, Ness taky. Chceme to mít dokonalé a organizaci mít pod palcem.
Jediné, co nám není úplně jasné, je termín. Já a Seth první a Ness a Jake druzí? Nebo naopak? Už padl i názor, že budou dohromady, ale nevíme. Chceme, aby to byl jenom náš den. Dělily jsme se Nessie sice vždy o všechno, ale tohle si chceme každá užít.
No co, času dost. Na vdávání máme přece věčnost.
Budu to trénovat, tak se podepíšu jako
Annie Sophie Clearwaterová.

Annie Sophie 4 kap.mé ob.po.

6. ledna 2011 v 13:23 | Mišule |  Mé oblíbené povídky.
"Proč vždy, když už se zdá řešení na dosah, se to ještě více pokazí?" Tak to si může říkat Annie a Nessie od rána do večera, ale vždy se stane něco, co nečekají.




Ráno se probudím jako první. Spím vedle Nessie. Kluci se převalujou na zemi. Usměju se, když je vidím.
Přemýšlím o včerejšku. Kluci nám řekli, že dojdou za tátama promluvit si s nimi. Možná to není tak blbý nápad. Vlastně myslím, že je to to nejrozumnější a nejlepší, co pro to mohou kluci udělat.
Asi po deseti minutách se probudí Nessie. Potichounku jdeme domluvit taktiku na rodiče do kuchyně.
Vezmeme si jogurt a v pyžámkách si opět lehneme ven. Je tam tak nádherně. Na obloze ani mráček.
"Téda, to se tady jen tak nevidí," dívá se Nessie fascinovaně na oblohu.
"To ne." Jsem taky unešená.
Připadá mi to jako klid po bouři, ačkoli v noci nepršelo. Kéž by se takle rozumně zachoval táta se strejdou Edem. To byl taky klid po bouři. V duchu se zasměju svým myšlenkám - jako vždy nesmyslným.
"Ty, Annie, jak myslíš, že to mamky uhádaly?" vytrhne mě z mého přemýšlení Nessie.
"To nedokážu vůbec odhadnout, ani tipnout," vzdychnu.
"Strašně si přeju, aby to pochopili," zasní se.
"Já taky, až přijdou, tak se jim to budeme snažit ještě vysvětlit znovu," navrhuju.
"Mám z toho špatnej pocit," oklepe se.
Mlčím, nevím, jak ji uklidnit a navíc jsem sama nervózní. Možná proto, že mi v pokoji spí dva kluci. Kdyby kluci, vlkodlaci. Kdyby tohle viděl táta, tak je mi nějaký vysvětlování na nic. Fakt nevím, co proti tomu pořád mají. Upíři, vlkodlaci, vždyť už je to jedno. Chtějí, abychom chodili s upíry? Super, až na to, že ve mně a v Nessie bije lidské srdce a naše krev je pro upíry ještě větší pokušení. S normálními lidskými kluky chodit nemůžeme, protože nejenže neznají tajemství, ale stárnou. Ach jó.
Po chvilce se otočím. V tu ránu ztuhnu. Neuvěřitelný pocit, když víte, že nahoře spí dva vlkodlaci a přes louku si to k nám kráčí táta se strejdou Edwardem.
"Do háje!" zakleju potichu, aby to slyšela jen Renesmé. Začnu se modlit, aby ti dva nahoře nezačali chrápat.
"Asi máme problém," kousne se do rtu, ale její obličej se najednou zklidní. Jako by si nasadila masku, aby nebylo nic poznat. Dost dobrý nápad. Udělám to samé.
"Ahoj, dcerky," zdraví nás strejda Ed. Jasper zvedne ruku na pozdrav.
"Čau," zamumláme. "Musíme dělat malinko naštvaný," pomyslím. Je mi jedno, že Edward to slyší.
"Holčičky," osloví nás Ed. Já i Renesmé zavrčíme.
"No dobře, slečny," začne táta. "Přisli jsme se omluvit. Budeme si asi hold muset zvyknout."
"A na to jste jako přišli za celou noc hádání s Alice a Rose?" Renesmé protočí panenky. Mám chuť jí zacpat tu její momentálně dost nevymáchanou pusu. Co to proboha dělá? Má být ráda, že to vypadá, že odejdou!
"Renesmé, nebuď drzá! Přisli jsme se omluvit," pokárá ji strejda Ed.
"Víte, ale snažte se to na druhou stranu pochopit. Rostete rychle. Pro nás jste malé dcerky, ale dobře, budeme se snažit kluky tolerovat. Jestli jste s nimi šťastné... Lepší bychom pro vás asi těžko hledali..." spustí táta. No, to pochopil brzo.
"Dobře, dobře, přijímáme," řeknu rychle a přeju si, aby už odešli. Moje přání se ale totálně zazdilo tím, že si sedli. To znamená, že se zdrží. Né! Cítím průšvih.
Vyměním si pohled s Nessie. Tohle nezvládneme.
"Jsem rád, že jsme to vyřešili," řekne táta.
"Jo, tati. Kde je vůbec mamka? Nepotřebuje tě?" zkusím to.
"Ne, proč?" odvětí nechápavě. A teď se to stalo.

Annie Sophie 3 kap.mé ob.po.

6. ledna 2011 v 13:21 | Mišule |  Mé oblíbené povídky.
Holky se s klukama vrátily, ale Jasperovi a Edwardovi se moc nelíbí, že s klukama začaly chodit. V hádce Alice pošle holky k nim domů...



V půl dvanáctý vyrážíme domů. Řídí Jake. Já a Ness sedíme vzadu a "vyměňujeme" si zážitky. Zaparkujeme moje auto do naší garáže a s Ness se rozhodneme jít do bílého domu, protože moji a Nessiiny rodiče tam jsou a chceme jim to říct obě dohromady.
Kluci nás nesou na zádech. Začnu mít trému. Máminy reakce se tolik nebojím. Ale už slyším tátu. Ještě, že mu to máma neřekla. Kdyby mu řekla o té vizi, nikam by mě nepustil. To asi máma taky viděla.
"Máme s vámi jít nahoru?" zeptá se Jake před domem.
"Raději ne!" varuju ho. Dám Sethovi pusu a já a Ness ruku v ruce (kvůli výměně názorů a domluvení taktiky) vyrazíme do domu.
"Ahoj." Vejdeme.
"Co to mělo být?!" zavrčí Jasper.
"No, teď, tam venku!" přidá se Edward.
"Ahoj srdíčka..." přitančí máma. "Užily jste si to?" S úsměvem jsme přikývly.
"No, to si snad děláš srandu? Ještě je podporuj!" vrčí Edward.
"Alice?" osloví táta mámu s tázavým pohledem.
"Nechte toho!" řekne Bella. Ne že by se zapojila do "hádky", je totiž vždycky s Edwardem, za Edwardem atd... Ještě, že moje máma za mnou stojí!
"Nessie, budeš to mít doma těžký," pomyslím.
"Nech otevřený okno, možná se k Vám dojdu vyspat. Proč nám to jako nepřejí?" pomyslí.
V následujících minutách proběhne ostrá výměna názorů.
Jasper a Edward jsou samozřejmě proti. Alice a dokonce i Rose nás hájí. Bella většinou mlčí. Carlisle se snaží o kompromis. Esmé se snaží "tátům" domluvit, že s tím nic neudělají a měli by se s tím srovnat.
Zrovna, když se do sebe znovu pustí Rose a Edward s Jasperem, máma přitančí.
"Vem Ann a spěte u nás. Ráno pro vás zajdu. Můžete zavolat klukům, ale žádný blbiny! Už takhle je to s těma vašimi táty těžký!" pošeptá mi do ucha. "Miluji tě." Dá mi polibek na tvář.
"Já tebe taky, mami. Děkuju," řeknu se slzami v očích. Jsem úplně dojatá, jak se za mě postavila.
"Jděte už!" pobídne nás. Konečně se pohnu z místa a vezmu Ness za ruku. Táhnu ji z domu a přitom "říkám", co mi sdělila mamka.
Vyběhneme z domu, jak nejrychleji to jde. Doufám, že to tatínkům ještě nedošlo, když jsou zabráni do hádky.
Když jsme daleko od domu a nikdo nás už nemůže slyšet, tak domluvíme postup.
Sprcha, oblíct pyžámko, zavolat klukům a udělat večeři. No, né večeři, ale když už je vytáhneme z postele, tak alespoň ňákou dobrotu.
U mě v pokojíku rozesteleme na mé posteli, je pro dva - protože u nás často Nessie přespává a já se ráda válím. Nevím, jak to uděláme teď. Čtyři. To se ještě domyslí, až přijdou.
Udělám si drdol a hupnu do sprchy.
Dnešek byl opravdu těžký den a to začal tak normálně, snad až stereotypně. Přemýšlým o mně a Sethovi. Nemůžu ho pustit z hlavy. Cítím, jak se přiblble usmívám. Ta zamilovanost na mně musí být vidět.

* * *

"Ahoj Sethe, budím tě?" mluvím do mobilu a při tom sbíhám schody a mířím do kuchyně.
"Ne, nebudíš. Jak jste dopadly?" zeptá se zájmem.
"Ani se neptej!" zesmutním.
"To to bylo tak hrozný?" soucítí se mnou. Ví, jak moc pro mě rodina znamená, a jak nerada se s nimi hádám.
"Ještě horší. Ale mamka, Rose a Esmé za náma stály. Hele, ale proto ti až zas tak nevolám. Nechceš přijít? Ty a Jake? Máma mi to povolila, oni se stejně budou celou noc hádat. Bála se nás tu nechat samotný, asi tušila, že bychom stejně utekly do La Push, a tak nás raději usadí doma s váma." Zasměju se. Odhadla nás totiž dost dobře.
"No, dobře. Tak dorazíme. Někdo Vás ohlídat musí," zasměje se.
"Možná uděláme mňamku," lákám ho.
"Už běžím, zlato. Jsme tam tak do půl hodiny, miluju tě," zavěsí.
"Jsou tu do půl hodiny," oznámím Ness, která sedí u jídelního stolu, duchem nepřítomna.
"Dobře," probudí se najednou.
"Nessie?" oslovím sestřičku. "Děje se něco?" Přisednu si se starostmi vedle ní.
"Víš, mrzí mě, že se za mě mamka nepostavila. Jacob je její kamarád," vzdychne. "Měla by to tolerovat."
"Neboj, všechno dobře dopadne," snažím se ji povzbudit.
"Tobě se to říká, Alice za tebou stojí..."
"Jseš její dcera, Renesmé. Vždycky za tebou stála. Už od první chvíle, co se dozvěděla, že tě čeká. Ten příběh známe nazpaměť obě, ty to víš..." Pohladím ji po vlasech.
"Asi máš pravdu, pustím to z hlavy, stejně s tím nic neudělám." Sladce se usměje. A já byla ráda, že jsem ji dokázala povzbudit.
Nakonec se s Renesmé rozhodneme, že vařit už nebudeme. Mám doma zásobu sušenek a jiných dobrot, co když tak klukům dáme.
Lehneme si ven, na zahradní lehátka a povídáme si o dnešku. Potichu, našimi dary, samozřejmě. Co kdyby šli kluci a slyšeli nás?

Annie Sophie 2 kap.mé ob.po.

6. ledna 2011 v 13:19 | Mišule |  Mé oblíbené povídky.

V minulé kapitolce Seth nevěděl, jak to Ann říct. Annie byla zoufalá, protože si myslela, že něco provedla. Co se stane dál si přečtěte.


Najednou si ale Seth sedne vedle mě. Co to jako dělá?

"Nemusíš tu se mnou zůstávat, já nevím, co jsem udělala, ale chtěla jsem ti jenom pomoct," začnu, protože naprosto nechápu jeho chování. Vážně už ničemu nerozumím.

"Annie?" osloví mě naléhavě. "Ty si myslíš, že jsem něco provedla?" zeptá se s bolestným podtónem. Opět ho nechápu.

"Jo. Křičel jsi na mě," vysvětluju. Přehraju mu scénu znova, s mými pocity.

"Tys myslela, že odejdu?" zeptá se.

"Jo," nadechnu se. "Už mi to vysvětli, prosím!"

"Chtěl jsem něco zkusit." Vypadalo to, že čeká na moji reakci. Jsem plná očekávání. Podívám se mu do očí s tázavým výrazem. Uchechtne se mému výrazu. Co to zase je? Ňákej jeho vtip? Jako bych teď na to měla náladu.

Opět se usměje a já se opět tázavě podívám, co má za lubem. Najednou přitiskl své rty na mé. Všechno mi dojde, zapadne do sebe. Jeho chování a… No to snad né! Tohle máma viděla! Proto byla tak dojatá.

Všechna moje nervozita, napětí a obavy se rozplynou jako ranní rosa. Soustředím se jen na přítomnost a na Setha. Teď už nebudu "sama". Občas mě štvalo dívat se na mámu s tátou a na tety a strejdy. Né, že bych jim to nepřála, ale já prostě nikoho něměla. Teď se všechno změní. Budu mít Setha.

"Miluju tě, Aninko," řekne mi potom. Hlavou mi prolétne otištění. Sam a Emily, Paul a Rachel, Quil a Claire, Jared a Kim... je do mě otištěný? Nebo je to "jen" láska? Stane se mi pak to co Leah? Sam ji miloval, plánovali svatbu a on se najednou otiskl do Emily, do Sethovy a Leeiny sestřenice. Leah zůstala sama. Je možnost, že se Seth potom taky otiskne do někoho jiného a já zůstanu naprosto sama? Celé to potom, co si to urovnám v hlavě, ukážu Sethovi.

"Jo, je to otištění. Nikdy tě neopustím, Annie!" usmívá se.

"A proč až dneska?" ptám se. Začne se smát, jako bych řekla nějaký vtip. Nemůže ten kluk bejt chvilku vážnej?

"Je to od té doby, co jsem tě poprvé uviděl," řekne.

"Cože?!?" Najednou si vzpomenu. Na mámu, jak říká: "Sethe, ven! Promluvíme si." Hlas měla ostrý jako žiletky.

"A to to všichni věděli?" rozčiluju se.

"A to jsem ti to měl říct? Jak by se ti vyrůstalo s pocitem, že se mnou musíš být?" vysvětluje mi svou situaci. "Uvažuj," chytne mě za ruku. Uvědomím si, že celou dobu pro mě chce jenom to nejlepší. A jestli je to otištění, tak i vždycky bude.

"Promiň, máš pravdu," uzavřu debatu. Stydím se, že jsem vůbec si mohla vůbec myslet něco špatného, a začarvenám se.

"Já se chci omluvit, zbytečně jsem křičel. Málem jsi plakala. Choval jsem se..."

"Miluju tě," ukončím jeho vysvětlování.

Seth mě pohladí po tváři a hypnotizuje pohledem. Překoná pár centimetrů mezi námi a něžně mě políbí.

Potom si lehne na zem a já si položím hlavu na jeho hruď.

"Sethe? Ness a Jake taky?" zeptám se a snažím se pozorovat hvězdy na obloze. Ve městě to ale moc nejde.

"Jo," řekne. "Domluvili jsme se, že Vám to řekneme stejný den, abyste si to nevyprávěly a tý druhý to nedošlo, bylo by to nespravedlivý," vysvětluje. Představila jsem si to. Ta jedna by byla smutná a ochuzená, to by vážně nebylo fér.


Má oblíbená povídka.Annie Sophie

6. ledna 2011 v 13:16 | Mišule |  Mé oblíbené povídky.
1.Kapitola mé oblíbené povídky

Pokračování Aliciny dcery. Ness a Annie se vypraví do města se svými nejlepšími kamarády Jakem a Sethem. Co se stane?


Předmluva:
Vyrostla jsem, dospěla. Je mi 5 let, vypadám na 18. Růst se mi zastavil, stejně jako mojí "sestřičce" Renesmé.
Esmé a Bella, to těžce nesou. Často si prohlížejí fotoalba, která udělala teta Rose, i když je umějí nazpaměť.
Já, Nessie, Alice a Rose často jezdíme na nákupy. Alice má obrovskou radost, že máme vkus.
Emmett nás ale pořád bere jako malé holčičky. Neustále s námi vymýšlí na ostatní pikle. Nám to nevadí, ostatně, je nám pět.
Carlisle s Edwardem se nás snaží dál vzdělávat. My o to ale dál nestojíme. Zatím. Když má Jake a Seth volno, tak utíkáme k nim. Jsou to naši nejlepší kamarádi. Když ne, tak s Nessie chodíme do lesa nebo na pláž do La Push. Jsme nejlepší kamarádky, samozřejmě. Pořád spolu. Učení spolu. S klukama spolu. Doma spolu. A nikdy si nelezeme na nervy.
A většinou, když jdeme s klukama plavat, opékat maso, nebo jinou aktivitu, tak to Edward a Jazz špatně nesou. Důvod? Prý: "Jejich malé holčičky s vlkodlakama," to slyšíme pořád. Na to zase my máme jedinou odpověď: "Pané-bóžé!"
1. kapitola
"An! Kam se chystáš?" volá máma, když slyší, že se přehrabuju v šatně. Jako by se nemohla na okamžik podívat do budoucnosti.
"Za Sethem. Půjdeme se podívat s Ness a Jakem do města," křiknu dolů.
"Jak jinak. Seth, Seth, SETH!" řekne táta kysele.
"Jazzi, nech ji!" okřikne ho máma, když se objeví najednou vedle mě.
"Ach, tobě to sluší miláčku," okomentuje moje oblečení. Mám tmavě modré džíny, bílé tričko, černé baleríny a dlouhý řetízek.
"Díky, jdu do koupelny," řeknu.
"Udělám ti vlasy!" poskočí nadšeně a míří za mnou. Tohle nemůže být moje máma, když má ještě radost, že mě může chystat na "rande". Alice mě posadí na barovou židličku a maluje mě. Potom vytáhne kulmu a některé moje přirozené lokýnky natáčí. Miluje moje vlasy. Nikdy by mi nedovolila je ostříhat. Nemá ráda jenom to, když si je vyžehlím.
"Čauky strejdo, kde máš dceru? Jdu ti jí ukrást..." Slyším dole Renesmé.
"Nahoře. Alice jí dělá vlasy," řekne táta opět kysele.
Slyšíme, jak Nessie tancuje po schodech.
"Čauky," řekne kráska ve dveřích.
"Hotovo," řekne mamka a trošku mi vlasy zalakuje. Postaví mě vedle Nessie a rozplývá se: "Jste moje nádherné holčičky." A pak vzdychne. "Kdybych mohla, rozpláču se..."
"Mami, co to do tebe dneska vjelo?" ptám se udiveně. Chová se divně. Asi ví, že si to dneska užijeme. Ona občas vidí už i vlkodlaky, ale jen v lidské podobě a musí se hodně soustředit. Bolí ji z toho hlava.
"Ale nic. Jděte už, ať to stihnete!" zavelí. Seběhneme schody a vyjdeme z našeho domku. Možná jsem se nezmínila, přestěhovali jsme se. V bílém domě bydlí už jen Carlisle a Esmé a Emmett a Rose. Máme menší domek (to ale v mámině případě neznamená malou šatnu) blízko bílého domu a blízko chaloupky, kde bydlí Ed, Bella a Ness. Je tady hezky a mám ve svém pokoji dveře do mé šatny a do mé koupelny. To je to nejlepší.
"Aní!" zavolá mamka. "Na, je tam mobil, klíče - nevím, jestli nebudeme u Esmé, a doklady," podává mi mojí černou kabelku a svetřík.
"Díky, zapomněla bych," usměju se.
"Ladí ti to. Ahoj. Dejte na sebe pozor. Miluju Vás!" křikne potom, co dá oběma polibek na tvář a zmizí.
"Chová se vážně divně," šeptá Ness, aby nás neslyšela.
"Taky to nechápu." kroutím hlavou.
"Dojdu pro auto," řeknu nakonec. Mířím ke svému bílému mercedesu. Dostala jsem ho za zkoušky. Ness ostatně taky dostala auto.
Vytahuju klíčky z kabelky, když v tom se přede mě postaví Jacob. Šíleně se leknu, zatajím dech a uskočím dozadu, kde mě před pádem jistí Seth. Naštěstí. Pořád nedýchám zděšením.
"Chtěl jsem jenom říct, že řídit budu já," omlouvá se Jake. Bože, jako by to nešlo říct jinak.
"Annie, dejchej!" Chytne mě Seth za ramena a lehce se mnou zacloumá. Zhluboka se nadechnu.
Otočím se k Sethovi čelem a obejmu ho, abych neupadla.
"Pane bože, jste strašní!" popadám dech.
"Nevěděl jsem, že poloupíři trpí zvýšenou lekavostí," dloubne mě Jake do žeber.
"Vem si ty zatracený klíče a nech mě zklidnit dech," říkám, házím mu klíče a pevně se držím Setha, abych neupadla a nedbala Jacobovi další příležitost utahovat si ze mě.

* * *

Na parkovišti jsme se rozdělili. Nessie a Jake šli už na jídlo, já a Seth do parku. Zastavili jsme se odlehlejším místě. Hlavně proto, že o upíří rodině a vlkodlačí smečce si nemůžete povídat všude.
Vyprávěla jsem mu, jak se dneska mamka chovala.
"Asi je jí smutno, že jsi tak rychle vyrostla," snaží se to pochopit.
Nevím proč, ale dneska jsem měla tendenci se na Setha pořád dívat. Děje se něco i se mnou? Najednou jsem si na Sethovi něčeho všimla.
"Jsi nervózní?" zeptám se. "Proč?"
"Nejsem," řekne rychle.
"Ale jó, jsi!" odporuju. "Pořád něco žmouláš v ruce, zadrháváš se v řeči a nedíváš se mi do očí," vysvětluju.
"Co je?" zkusím to znova. Hlas mám plný starostí. Dám mu ruku na rameno.
"Mám hlad, přinesu pizzu," rychle se zvedne. "Ani se odsud nehni!" Zmizí. Mám vztek, je mi to líto, nechápu to, štve mě to... A teď ještě odejde. Co se dneska se všema děje, sakra? No co, někdy se pro mě musí vrátit...
5 minut, 10 minut, 15 minut, 20 minut... 26 minut!!!!
JO! Seth se šoural z lesíku. V rukách nesl dvě pizzy. Jednu mi mlčky podal. Páne jo! To bude ale zábavnej večer!
"Děkuju," řeknu. "Ale není za co," odvětí.
Mlčky jsme jedli. Nikdy mi ticho se Sethem nevadilo. Momentálně vadilo. Moc! Ztěžka jsem polkla poslední sousto čtvrtého kousku pizzy.
"Sethe, co se děje?" řeknu smutně. Nemohla jsem se na něj ani podívat.
Ticho, ticho...
"Annie, já prostě přemýšlím," řekl najednou.
"Můžu vědět o čem?" Bože. Mluvím tak formálně. Na to nejsem zvyklá.
"An, sakra! Už to nevydržím!" vybuchl. Najednou stál. Chodil okolo. Seděla jsem, ani jsem se nehla. Měla jsem v očích slzy. Nikdy jsme se nehádali. Nikdy na mě nekřičel. Už jsem věděla, co to je, hádat se s nejlepším přítelem.
Ani jsem nedutala. Čekala jsem jenom, až odejde a nechá mě tu. Nechtěla jsem plakat před ním, zůstal by tu jen kvůli slzám.

Otázka

6. ledna 2011 v 12:35 | Mišule

Mohu se vás zeptat jak mám udělat aby se mi na pozadí hejbali obrázky.


Happy new year a neb Šťastný nový rok pro ty co vykročili levou nohou.

3. ledna 2011 v 13:47 | Mišule

Takže přeji vám Šťastný nový rok.Kdo vykročil levou nohou,nemusí se obávat neštěstí,pohrom,a dalších katastrof.Jako vždy novým rokem se vždy mění věci a já změnila pozadí stránky i záhlaví.Protože někdy bývá více zvolila jsem prostý černý záhlavý.Kdo si všimnul na pozadí stránky jsou vyobrazeny knihy a postavy.Knihy co tam jsou vám doporučuji si přečís.Jsou totiž velmi čtivé pěkně napsané.Osoby co tam jsou jako osby z filmu Jacob,Edward,Demond,Stefan mají prostý důvod jsou mímy oblíbenými a učinkují v jedné z knih která je tam z obrazena. Pozměnila jsem také název blogu na upírsky neupírské povídky.Vše co sem dávám neni jen o upírech.Takže hodně štěstíčka zdravíčka a dalších takovích věcí.