Srpen 2011

Já a zase já

29. srpna 2011 v 14:55 | Mišule
Jaj škola už se blíží.Těšíte se já ne.No ty tři dny volna se pokusim ještě užít.V čera sem si volala se s vim klukem.Je milej,ale hovor dopadl hrozně.Sme se oba zasekli.Takže lidičky jak jde život u vás?Co je nového?Atd.?

Renesmé Carlie Cullenová

28. srpna 2011 v 14:11 | Mišule
Jméno:Renesmé Carlie Cullenov: přezdívka Nessi
Datum narození: 11. zaří 2006
Datum přeměny: narozena jako kříženec člověka a upíra
Místo původu: Forks, Wahington
Barva vlasů: bronzová
Barva očí: hnědá
Výška: 104 cm

Známé citáty:,, Umím víc ukázat než říct."
,,Já nejsem vůbec nebezpečná (...) Mám ráda lidi. A vlčí lidi, jako je můj Jacob."

Jacob Black

28. srpna 2011 v 14:03 | Mišule
Jméno: Jacob Black říká se mu také Jake
Datum narození: 14. ledna 1990
Pozice mezi Quileuty: vlkodlačí alfa
Zdroj vlkodlačího genu: linie Blacků a Aterů
Lidská barva vlasů: černá
Barva vlčí srsti: rezavě hnědá
Barva očí: hnědá
Výška: 178cm v 15 letech, 201 cm po proměně

Nic nic a zase nic-Život je nespravedlivý!

25. srpna 2011 v 22:44 | Mišule
Takže je to na nic.Dnes mě máma budí v sedm,protože si má pro mě tatínek přijet v osm.V půl osmý zavolá babička že na Slovensko nejedu,protože jí natekly nohy.

Černočerná tma

24. srpna 2011 v 4:11 | Mišule
Konec války se každým dnem blíží.Vojáci jsou unavení,padají na zem.Ach,život je neúprosný.Čekám až se mi manžel vrátí zpět,děti hladoví a na tvářích se jim objevuje nesouhlas s touto krutou a bezcitnou válkou,vždyť už teď žijeme o chlebu a vodě.Děti nosí oblečení ušitý z útržků látek co mi zbyly po babičce.

Plaché děvče

24. srpna 2011 v 4:09 | Mišule
,,Matko to nemyslíte vážně?Že si děláte legraci!",,Ne dítě jsme starý a potřebujeme se uživit.Když máme zemřít mi ,ty ne,ty máš šanci.Jsi pěkná,milá a plachá.Ty moje malá stydlivko.Půjdeš zítra na královský ples.",,Ale jjá nemám co na sebe."Rozklepala se mi brada jak jsem se chtěla rozbrečet.,,Otevři támhle tu truhlici jsou tam mé šaty co jsem nosila jako mladá.Snad ti budou."Poslechla jsem jí a šla jí otevřít,byly v nich šaty posázené diamanty.,,To si nemohu vzít,vždyť ty šaty musí mít neuvěřitelnou cenu.Nechte si je a prodejte je.",,Ne,jsi už velká a já jsem svým rodičům slíbila když umírali že je zdědí má dcera a to také dodržím.Nech si je a obleč si je na sebe." Vždyť to nemá cenu ty šaty budou vypadat báječně,ale já pokazím celou tu krásu.Můj obličej orámovaný hnědými vlasy a hnědými oči to celé zkazí.,,Já nejsem pěkná můj obličej zkazí celí výjev."Jsi pěkná po matce a po mě jsi chytrá udělej co ti matka přikazuje."Vztoupil do hovoru otec.,,Vy jste se proti mně zpikli to vám nedaruju,ale půjdu tam.",,Dobře jsi se rozhodla."
Příprava:
Navlákám na sebe ty šaty matka mě pořád komanduje jak se mám chovat,ale já nechci být vzorná holčička.Bude tam sám princ Edward.Už se těším,blé.
Kdyby tady v této vesnici byl někdo normální tak by jsem od rána nechodili a neříkali mi jak mi to sluší,dělá se mi z toho blbě.Přišla jsem i místní kadeřnice a udělala mi drdol uplně zadarmo,já jí asi zabiji.Sousedka donesla šminky které si dovezla s Anglie a napatlala mi na obličej toho lepkavého hnusu nejméně dvě tuny.Otec šel do stáje a přivezl mi jedinýho koně co máme.Matka mi přez ramena přehodila plášť.Měla jsem sebou jen jedno zavazadlo a to přivázali ze strany na sedlo.Na pásku jsem měla přidělenej měšec s posledními zlaťáky co rodiče měli.Usedla jsem na něj se všemi se rozloučila a jela na hrad.
Cesta:
Cesta byla dlouhá a poklidná kolem mě se míhali stromi a občas jsem uslyšela sovu v lese houkat.Nikde nikdo nebil a tak jsem jela dále.Zvuky cizích kopyt mě,ale viděsili.Kdo to jede?Doufám že se nebude ptát proč taková mladá dívka jede v noci na koni pryč z vesnice.Za lesíkem je hospůdka tam se usadím a usnu tam.Ten člověk se blížil.,,Dobrý den slečno neznáte nějakou paní Swanovou?",,Ano prosím,to jsem já.",,Pan a paní Cullenovi mě dali pro vás poslat.",,Ach,takže si budu moct odpočinout že?",,Za mnou jede kočár.Tmhle na tom plácu se otočí.Pojedte za mnou."Tak jsem za ním jela ten kousek cesty.Za
chvíli jsem uslyšela řinčení kol a uviděla kočár přesně na té mýtince se ten kočaár otočil dva poslové seskočili z koní a převzali ode mě zavazadlo a dali ho do kočáru.Jden z nich mi podal ruku a pomohl mi z koně.Vzali si ode mě uzdu a nasadili místo ní vodítko pak ten menčí poslíček přivázal koně k jeho sedlu.Šla jsem si sednout do kočáru.Cestou to drncalo a mlátilo přesto jsem asi po půl hodině kdy se cesta trochu uklidnila,usla.Vzbudila jsem se až u hradu již svítalo.Poslíček zaklepal na dveře kočáru a řekl mi že jsme již u hradu.Vistoupila jsem z kočáru a poslíček zavolal služebnou že přijel host a musí se mu odnést zavazadlo do pokoje.Šla jsem za tou služebnou která mě do toho pokoje dovedla a řekla že zde ode dneška budu spát.,,Cože?Já se tady ale zdržuji jen na jeden den.",,Madam musím vás sklamat vaše rodiče byli přáteli paní a pana krále a ještě dnes se k nim donesla zpráva že vaši rodiče umřeli a jejich přání bylo aby se o vás paní Cullenová postarala.",,To není pravda,oni žijí ještě když jsem se s nimi loučili vypadali dost dobře na to aby zemřeli.",,Vy to nevíte madam?",,Co mám vědět?",,Vaši rodiče neumřeli normální smrtí,Volturtovi je dali popravit protože zjistili nějaké tajemství.",,Vi to tajemství znáte."Obvinila jsem jí.,,Ano,ale nesmím vám prozradit oč jde sama na to určitě přijdete do několika týdnů."Jen tak mi to oznámila.
Večeře:
Scházím dolů na večeři ze schodů v novích koktejlovích šatech a botách na potpatku.Připadám si v tom strašně trapně,klepou se mi nohy a bojím se abych se nezhroutila při seznámení z novou rodinou.Jasně ostatní si by si mysleli jaký to mají štěstí že můžou patřit do královské rodiny Cullenovích,ale já ne.Před chvílí mi řekli že moji rodiče zemřeli tak klidně jako by to nic neznamenalo.Pro mě to znamená hodně!Jak se s tím má smířit,vždyť je popravili."Bello uklidni se!"Okřikla jsem se v mysli.Další krok,někdo schází za mnou se schodů.Otáčím se.Na povrch se mi vydrala nějaká stará vzpomínka na kterou sem již zapoměla.Tento kluk mě drží v náruči a vášnivě mě líbá.Zatočila se mi hlava a spadla jsem.Nevím jak dlouho sem tam ležela ale muselo to být jen několik sekund.Ten kluk seběhl dolů na místo kde sem ležela a zeptal se jestli nepotřebuji pomoct.,,Byla bych moc ráda.Neznáme se náhodou?"Pomalu mě začal zvedat,ucítila jsem palčivou bolest.Nejspíš sem si vyvrkla kotník,obličej se mi zkroutil do bolestného ušklebku.Myslím že na mě teď nebil moc příjemný pohled.,,Ne myslím že se neznáme.Já jesem Edward Cullen,rád vás poznávám.",,Izabella Swan,děkuji za pomoc.",,Nemáte zač."
Edward Cullen:
Jdu ze schodů.Přede mnou jde Bella.Vůbec se nezměnila.Otočila se,nevím co se stalo ale v obličji neměla vůbec žadný víraz,jako by tu nebila.Pak omdlela.Bežel sem za ní a pomohl jí.Prohodili jsme pár slov a pak jsme šly spolu do místnosti.Matka z otcem se na mě podívali a v myšlenkách sem jim vyčetl myšlenku co to dělám,že už není taková jakou jsem jí znal.,,Dobrž večer.,,Špitla Bella."V tomto se určitě nezměnila a miluji jí stejně jako předtím než se z ní stal člověk.Pokoušela se zapudit svojí upíří část tak hodně,až se jí to povedlo.Jenže přišla o všechny vzpomínky.Přidržel jsem jí židli a ona se na ní posadila.,,Děkuji."Je tak roztomilá.Dosedl jsem na židli vedle ní.,,Mohu taky dostat to víno?"Zeptala se.Rodiče na mě vrhli pohled,obávali se toho co řekne až zjistí že je to krev.Stejně sem vzal džbán a nalil jí."Edwarde co to děláš!"Křičela na mě má v rodina v myšlenkách.Bella se napila.,,To je dobré,připadá mi že sem to už někdy pila."Uchechtl jsem se nad výrazem své rodiny.Oni to ještě nepoznali,Bella má stále v sobě tu upíří část.

Pls komentíky.

Howrse

24. srpna 2011 v 4:08 | Mišule
Hraji další hru.Jestli ji hrajete také prosím přidejte si mě do přátel.Howerse je kniha plná koní,soutěží atd.Jmenuji se tam MIchaela36.No to podstatně na většině věcí.

Konečně

22. srpna 2011 v 13:44 | Mišule
Lidi už vím přesný den kdy jedu na Slovensko.Je to tenhle čtvrtek!zadalší koečně sem si přečetla knihud Richelle Mead-Sukuba 1-Trápení.Tet se chystám na balení a taky na to až si přečtu obě knihy Nesmrtelní-Napořád a Modrý měsíc.Vím blog sem tet zanedbávala jenže toho mám hodně.